Vláda vyhlásila od 12. března 2020, 14:00 hodin na území České republiky nouzový stav z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru. Za nouzového stavu vláda vyhlásila postupně několik krizových opatření, kterými značně omezila výkon podnikatelské činnosti. Bylo uzavřeno množství obchodů, restaurace, kavárny, kina aj. Dále bylo zakázáno též poskytování služeb s výjimkou několika málo jmenovaných.
Zaměstnanci jsou chránění zákoníkem práce a po dobu uzavření provozoven, kdy nemohou vykonávat svoji obvyklou práci, jim náleží náhrada mzdy. Náhradu mzdy pak hradí zaměstnavatel (podnikatel) a nikoliv stát. Vedle toho podnikatel vykonává svou podnikatelskou činnost na vlastní odpovědnost a musí bohužel také nést veškeré následky s tím spojené, a to včetně těch vnějších a neočekávatelných, jako jsou následky koronavirové pandemie.
V důsledku krizových opatření vzniká podnikatelům nebývalá škoda. Tato škoda může spočívat např. v likvidaci zboží podléhajícího zkáze, které podnikatel nemohl prodat podnikatel nebo v úhradě smluvní pokuty, kterou podnikatel musel zaplatit, protože včas nebo vůbec nesplnil své smluvní závazky. Škodu představuje například také odstupné, jež musel zaměstnavatel vyplatit svým zaměstnancům, které musel z důvodu omezení provozu propustit. Škodou je však rovněž i ušlý zisk, tj. zisk, o který podnikatel přišel z důvodu, že musel uzavřít svoji provozovnu nebo mu bylo zakázáno poskytování služeb. Ušlý zisk bude pravděpodobně představovat nejvyšší položku vzniklé škody.
Za trvání stavu nouze může vláda přijímat opatření, která mohou zásadním způsobem zasahovat do základních lidských práv. S ohledem na tuto skutečnost krizový zákon (zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů, účinný od 1. 1. 2001) stanoví, že stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a cvičeními prováděnými podle tohoto zákona. Této odpovědnosti se může stát zprostit jen tehdy, pokud se prokáže, že poškozený si způsobil škodu sám.
Odpovědnost státu za škodu je vymezena jako objektivní, to znamená, že není třeba prokazovat zavinění státu, které vedlo ke vzniku škody. Stát se může odpovědnosti zprostit pouze tehdy, pokud prokáže, že poškozený si škodu způsobil sám (důkazní břemeno nese stát).
Zákon nestanoví žádné limity náhrady škody. Z podstaty věci pod náhradu škody bude spadat škoda spočívající ve snížení majetku, ale také ušlý zisk.
Aby podnikatel mohl po státu škodu skutečně požadovat, musí prokázat, že mu škoda vznikla v příčinné souvislosti s některým vládou přijatým krizovým opatřením. Jestliže se činnost podnikatele týká některé z podnikatelských činností, které byly krizovými opatřeními omezeny (např. povinnost uzavřít provozovnu) zřejmě nebude těžké prokázat příčinnou souvislost mezi vznikem škody a krizovým opatřením. Problém však může být zakopaný jinde.
Nouzový stav byl v České republice prozatím vyhlášen vždy v souvislosti s povodněmi nebo jinými živelnými pohromami. V žádném z minulých případů stát nepřistoupil k tomu, že by v takové míře omezil celoplošně výkon určité podnikatelské činnosti.
Jak bylo naznačeno výše, text zákona je formulován velice obecně. Odpovědnost státu je objektivní a neomezená. Koronavirová pandemie však zasáhla do života téměř všech z nás a mnohým způsobila obrovské ztráty.
Pokud bychom se měli řídit striktně podle textu zákona, odpovědnost státu za objektivně vzniklou skutečnou škodu v důsledku přijatých krizových opatření by byla pro stát jistě neúnosná. Je zcela zjevné, že zákon nikdy nepočítal s tak vážnou situací, která dnes v důsledku koronavirové pandemie nastala.
Svůj nárok na náhradu škody musí podnikatelé uplatnit nejdříve u příslušného orgánu krizového řízení. Musí tak učinit nejpozději do 6 měsíců od doby, co se o škodě dozvěděli. Jestliže stát sám náhradu škody podnikateli nepřizná, může se podnikatel se svým nárokem na náhradu škody obrátit na soud.
Lze předpokládat, že stát nebude dobrovolně náhradu škody přiznávat v rozsahu, v jakém podnikatelům škoda skutečně vznikla. Zejména nelze spoléhat na to, že stát každému podnikateli přizná náhradu škody spočívající v ušlém zisku. Dá se očekávat, že stát bude argumentovat například tím, že k ušlému zisku podnikateli nedošlo v příčinné souvislosti s krizovým opatřením, ale v souvislosti s faktickým stavem pandemie nemoci COVID-19. Tedy třeba že podnikatel by utrpěl pokles tržeb i bez nařízeného krizového opatření, kterým byla uzavřena jeho provozovna.
Dále je třeba připravit se na argumenty jako například, že podnikatel neučinil dostatečné kroky, aby škodě předcházel nebo aby ji alespoň minimalizoval. Vláda kupříkladu vybízí zaměstnavatele k tomu, aby v tomto období podporovali čerpání dovolených. Nebo výslovně zdůrazňuje, že krizové opatření č. 211 ze dne 14. března 2020, kterým byl zakázán maloobchodní prodej a prodej služeb v provozovnách (s několika výjimkami), má vést pouze k uzavření přístupu veřejnosti do provozovny. Ministerstvo práce a sociálních věcí k tomuto opatření vydalo stanovisko, ve kterém uvádí, že v některých případech bude výkon práce nadále možný, případně se zaměstnavatel se zaměstnancem může dohodnout na změně sjednaného druhu práce
Obecně formulovaný krizový zákon otevírá velice široké možnosti uplatnění nároku na náhradu škody, všichni právníci jsou však při výkladu tohoto zákona velice opatrní.
V každém případě to budou nakonec soudy, které budou muset rozhodnout o tom, jaká škoda podnikatelům vznikla v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a dále budou muset stanovit limity a rozsah, v jakém bude stát povinen škodu podnikatelům nahradit. S ohledem na bezprecedentní charakter situace se bude praxe odškodňování teprve vytvářet.
Všem podnikatelům, kterých se krizová opatření dotkla, proto doporučujeme vést si záznamy a uchovávat veškeré dokumenty prokazující vzniklou škodu.
Významně horší postavení mají v této situaci podnikatelé, jichž se krizová opatření výslovně netýkají, přesto však byli nuceni zavřít své provozovny nebo přerušit výrobu z jiných důvodů (např. pro nedostatečný zájem o služby a výrobky či z důvodu bezpečí a ochrany zdraví jejich zaměstnanců). U těchto podnikatelů je spíše nereálné, že by se jim podařilo prokázat, že jim škoda vznikla v důsledku některého přijatého krizového opatření a měli by tak nárok na náhradu škody podle krizového zákona.
Ministerstvo průmyslu a obchodu zřídilo úvěrový program COVID a následně program COVID2, na základě kterého jsou podnikatelům poskytovány bezúročné úvěry. Jedná se však stále o úvěr, který budou muset podnikatelé splatit, přičemž za normálních okolností by si tento úvěr brát nemuseli.
Vláda dále schválila program podpory zaměstnanosti, který má kompenzovat podnikatelům mzdové náklady. Konkrétně vláda přislíbila poskytnout zaměstnavatelům příspěvek ve výši 80 % z náhrady mzdy, kterou je povinen zaměstnavatel vyplácet svým zaměstnancům v období, kdy musel uzavřít svoji provozovnu.
Tato opatření však podnikatelům zdaleka nenahradí veškerou škodu, která jim v důsledku krizových opatření vznikla a na jejíž náhradu mají podle krizového zákona nárok.
Jak již bylo naznačeno výše, jedním z opatření, kterým zaměstnavatel může snížit své mzdové náklady je určit svým zaměstnancům čerpání dovolené. Při určení doby čerpání dovolené se má přihlížet k provozním důvodům zaměstnavatele a k oprávněným zájmům zaměstnance. Zaměstnavatel však musí určit zaměstnanci dobu čerpání dovolené alespoň 14 dnů předem, pokud se nedohodl se zaměstnancem na kratší době.
Další možností, jak může zaměstnavatel ušetřit na mzdových nákladech, je změnit zaměstnanci rozvrh směn. Ke změně a určení rozvrhu směn však také musí dojít nejpozději 14 dnů předem. Zaměstnavatel tedy může k těmto opatřením přistoupit až pro období po uplynutí 14 dnů od oznámení změny rozvrhu směn nebo určení čerpání dovolených.
Jestliže zaměstnavatel nemůže svým zaměstnancům přidělovat práci v rozsahu týdenní pracovní doby (např. z důvodu, že musel na základě krizového opatření svoji provozovnu zavřít nebo z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobku či omezení poptávky po jím poskytovaných službách), může uzavřít dohodu s odborovou organizací o tzv. částečné nezaměstnanosti, na základě které bude upravena výše náhrady mzdy, která je po dobu trvání překážky v práci vyplácena zaměstnancům. Náhrada mzdy v případě částečné nezaměstnanosti musí činit minimálně 60 % průměrného výdělku zaměstnance. Jestliže u zaměstnavatele nepůsobí žádná odborová organizace, může zaměstnavatel rozhodnout o částečné nezaměstnanosti vnitřním předpisem.
Ačkoliv bylo výše jmenováno několik opatření, které mohou zmírnit finanční dopad koronavirové pandemie na podnikatele, nemají tato opatření způsobilost nahradit podnikatelům škodu v plném rozsahu. Krizový zákon přitom otevírá podnikatelům i jiným osobám poměrně široké možnosti k uplatnění náhrady škody. Skutečný rozsah škody, kterou bude stát povinen podnikatelům nahradit, však teprve budou muset určit soudy.
V každém případě doporučujeme podnikatelům podrobně si zaznamenávat vzniklou škodu a uchovat si veškeré dokumenty (faktury, smlouvy apod.), které vznik škody prokazují. Následně bude třeba výši škody vyčíslit a nezapomenout uplatnit svůj nárok v prekluzivní lhůtě 6 měsíců od doby, kdy se poškozený o vzniku škody dozvěděl.
Autor: Adéla Tukhi
Zdroje a odkazy:
Váš dotaz byl úspěšně odeslán.
